Obloha udivovala člověka už v době, kdy žil ještě v jeskyni. Zájem o ni pramenil zprvu z náboženské víry – hvězdy považovali tehdejší lidé za božstva. Důkazy o tom, že si naši prapředkové zaznamenávali na zvířecích kostech jednotlivé fáze Měsíce, pocházejí už z doby kamenné, tj. 32000 let př. n. l.
· 500 let př. n. l. – na takto staré Babylonské desce jsou záznamy, popisující pohyb hvězd a planet
· 300 let př. n. l. – Mayové podle pohybu Venuše sestavili přesný kalendář
· 240 let př. n. l. – z té doby pochází první záznamy z Číny o pozorování Halleyovy komety
· roku 1054 – čínští astronomové pozorovali výbuch supernovy v souhvězdí Býka – tak vznikla Krabí mlhovina
· 1066 – byl pozorován návrat Halleyovy komety
· 1543 – svým pozorováním, měřením a výpočty podal Mikoláš Koperník důkaz, že nikoli Země, ale Slunce je středem vesmíru
· 1610 – Galileo Galilei jako první použil pro astronomická bádání dalekohled; etc., etc.
Astronomie lidi fascinovala od samého počátku vědeckého bádání. Dnes, když jsou lidské znalosti o vesmíru hluboké, je zájem o astronomii ještě větší. Vždyť každý nový poznatek otvírá dveře k dalšímu neznámému. Čím více nahlížejí vědci do hlubin vesmíru, tím více záhad objevují a s nimi vyvstávají další a další otázky.
Jak je to s vybuchujícími hvězdami, takzvanými supernovami? Ty při své explozi vyzáří sto miliard krát větší energii než naše Slunce. Přitom vznikají nesmírně husté neutronové hvězdy – obří koule, otáčející se kolem své osy stokrát za vteřinu a s hmotností celého planetárního systému.
Na kraji již poznané části vesmíru vystřelují kvazary proudy nabitých částic miliony světelných let daleko. Podivné černé díry deformují prostor i čas a pohlcují světlo. A pak je tam někde ještě těžko pochopitelná temná energie a také temná hmota, kterou nedokážeme prozatím nijak detekovat, ale díky propočtům víme, že existovat musí…
