Zkrátka u nás už po dlouhá léta platí ono okřídlené ‚kdo neokrádá stát, okrádá rodinu‘, po devětaosmdesátém roce pouze doplněné o to, že okrádat není nezbytně třeba jenom stát.
A tak se firmy činí, seč jim síly stačí, aby krádežím a zneužívání svého jmění čelily. Někdy úspěšně, ovšem někdy nikoliv. To záleží mimo jiné i na tom, jaký majetek že je v tom kterém případě střežen.
K nejneuhlídatelnějším věcem vždy patřily a dodnes patří vozidla a jim podobná technika. Toto vše totiž musí být mobilní, aby to přinášelo kýžený zisk, musí se to přesouvat tam, kde je toho zrovna zapotřebí. Vozidlo je tak třeba v jednu chvíli tady, ale za pár hodin může být klidně i až na druhém konci naší země. A jak má majitel nebo jím pověřená osoba uhlídat, aby se cestou neztrácel třeba náklad nebo pohonné hmoty, aby si řidič nepřilepšil nějakou tou tajnou černou jízdou nebo ono vozidlo dokonce nebylo ukradeno nebo nedoznalo jiné újmy?
Těžko, že?
Ovšem satelitní sledování dává naději i podnikatelům, kteří se bez podobné techniky neobejdou. To je totiž jednoduchý a přitom velice dokonalý systém, jak uhlídat i zdánlivě neuhlídatelná vozidla. Stačí na ně totiž namontovat čidla a nastavit parametry toho, co má být kontrolováno, a systém už vše ohlídá. A nahlásí oprávněné osobě, které tak stačí sedět kdekoliv u počítače připojeného na internet a sledovat to, co se jí zrovna zlíbí.
Díky tomuto systému se prostě nedá vůbec nic utajit, šéf přijde kdykoliv na jakoukoliv nepravost a dokáže jí úspěšně čelit.
A to může podobnou firmu nejednou zachránit třeba i před bankrotem. A to doslova.
