Autor: devene

Nejvyhledávanější a nejprestižnější formou bydlení je stále osobní vlastnictví. Odpadají nájemní náklady, ale na druhou stranu se řeší finance na pořízení nemovitosti. Vždy je nutno počítat s tím, že hypotéka je celoživotní závazek (20-30 let), takže je potřeba počítat s tím, že bude nutno vydělávat dostatek peněz na to, aby se postupně splácela.
Nespornou výhodou je to, že se investuje do vlastního a s takovou nemovitostí také tak můžete nakládat, čili nemovitost můžete prodat, nebo pronajmout a to i během splácení hypotéky.

Další variantou jak získat nemovitost do osobního vlastnictví je převod práv k družstevním bytům.  Každé družstvo má odlišné finanční podmínky, v každém případě nájemné jak ho známe, odpadá, další výdaje pak záleží třeba na míře probíhajících rekonstrukcí, míře zateplení apod.  Tyto výdaje (zálohy na opravy domu apod.) se pohybují někde kolem jednoho až dvou tisíc měsíčně.

Pojďme se podívat na porovnání bydlení v pronájmu a v osobním vlastnictví:
1)      Pronájem
+     ušetřené peníze, které by stálo pořízení vlastní nemovitosti, můžete dál investovat
+     žádné starosti s opravami
–          riziko pohybu výšky nájmu, nebo i jeho ukončení
–          Platí se vlastníkovi, nemovitost není vaše
–           
2)      Osobní vlastnictví
       +      hodnota nemovitosti časem roste
       +      možnost upravovat a rekonstruovat dle vlastního uvážení 
–           hypotéka je závazkem na celý život 
–           riziko, že nebudu schopen hypotéku splácet
Je důležité si spočítat, jak vám vyjde případná výška splátky hypotéky k případnému nájemnému v pronájmu. Pokud je splátka jen o pár tisícovek vyšší, má smysl pouvažovat o hypotéce a bydlení v osobním vlastnictví. Záleží i na to, zda jde třeba o mladý pár, který je spolu krátce. Zde by se dalo doporučit společné soužití v podnájmu a teprve po určité době uvažování o celoživotní hypotéce.
Na závěr je nutno říct, že nemovitost svou hodnotu časem nikdy neztratí. Ba navíc později ji pak můžete prodat, nebo darovat svým dětem. To znamená, že další generace už budu bydlet ve svém a platit tak méně.

Již od dětství si všichni něco přejeme, ať jsou to hračky, věci do školy, později pak třeba úspěšný vztah, velký dům, peníze a mnoho dalšího. Tato přání se někdy splní a někdy ne. V každém případě si něco přejeme při zvláštních příležitostech, jako je okamžik, kdy zahlédneme padající hvězdu, když najdeme na zemi drobák, nebo na louce čtyřlístek. Bohužel si u takových příležitostí pro přání nemůžeme vybrat, kdy to nastane.
Poradím vám však přinejmenším rovnocennou alternativu. Balony štěstí. Jedná se o lehké, papírové balony, podepřené drátěnou konstrukcí. Balon běžně stojí okolo 200 Kč. A jak to funguje? Tak předně již samotné přání. To píšeme na papír, který se k balonu přidává. Dále počkáme nejlépe na šero, či tmu, kdy bude podívaná nejlepší.

Balon se sestavuje velmi lehce, pomocí drátěné konstrukce. Připevníme k němu naše přáníčko a vespod zapálíme připojený blok hořlaviny. (jakýsi pevný podpalovač) To vše zpravidla obsahuje balíček již při koupi.
Následující podívaná opravdu stojí za to. Papírový balon po zažehnutí vypadá jako veliký lampion. Jakmile jej pustíte, letí rychle směrem vzhůru, do neskutečných výšin. Je to krásný pohled a pocit, jak balonek i s přáním mizí pryč. Nemusíte se bát, že něco zapálíte, dokud hoří zápalná část, balon stoupá a klesat započne až ve chvíli, kdy nemá co hořet. Nejspíš jej již nikdy nenajdete, ale to vůbec nevadí, jedná se o nesmazatelný okamžik, který se vám vyryje do pamněti.

Určitě se jedná o vhodný dárek, ať již k narozeninám, ke svátku, vánocům, nebo pro páry jakéhokoli věku k jejich výročí, sv. Valentýnu a nebo prostě jen tak. Jedná se o skvělý zážitek a to nejen proto, že je u toho oheň, něco někam letí a je k tomu přidané malé přání, ale hlavně proto, že se při tom setkáme s několika málo lidmi, na kterých nám záleží, které máme rádi a kteří mají rádi nás, a to je v dnešní době velmi důležitá věc.
A kdo ví, třeba se vaše přání vyplní….

Technický pokrok je jen pokrok, sám o sobě nic neznamená a vždy záleží na tom, kam jej lidé nasměrují. Jde tedy o to, zda technika slouží člověku, nebo jde-li o opačný modus operandi.
Před čtyřiceti, padesáti lety měl svět podobu ve srovnání s tím dnešním veskrze primitivní. Po technické stránce rozhodně. Nebylo tolik možností technologie využívat tak, že by jejich vrstevníky fascinovaly, a že by s nimi trávili tolik času. Technika zkrátka tehdy vypomáhala při běžných činnostech, většinou pracovních, a volný čas byl lidem přístupný v té přirozenější podobě.  Více kontaktu s přírodou a také s lidmi.

Chvíle volna tehdy dospělí a jejich děti trávili docela jinak, než jak je tomu dnes. Zpravidla rozhodovalo počasí a roční období, tak bylo docela běžné zahrát si fotbálek na plácku za domem, projet se na kole po lesní cestě, nebo číst poutavou knihu, anebo třeba hrát divadlo, či se jen tak sejít na kus řeči u domácích buchet. Televize vysílala jen omezeně na dvou kanálech, rozhlasových stanic bylo poskrovnu, a tak bylo více času na přímý kontakt s blízkými. Porozumění, empatie, něha, laskavost, přátelství -tyto morální vlastnosti vyplouvaly na povrch z hlubin duše rychleji.  Příležitostí sdílet svou lidskost bylo zkrátka mnoho.

Digitalizace je fenoménem, který spěje, kdoví kam

Jedno duchovní moudro, jež koluje po Internetu, se pozastavuje nad tím, co s lidmi provádí sledování televize. Radí nám, abychom se televize zbavili. Abychom vyšli do ulic tak, jak tomu bývalo kdysi, když ještě žádný televizor neexistoval.
Podle nejnovějších průzkumů má v Česku k dispozici svou vlastní televizi ve svém dětském pokoji přibližně každé třetí dítě ve věku od 6 do 9 let. U starších dětí je to zhruba polovina. Je velice pohodlné umístit dětem do pokoje přístroj „umělé zábavy“. Dospělí tím často řeší situace, aby nějakým způsobem své ratolesti zabavili, nemuseli jim věnovat tolik času.

Je to alarmující zjištění, které jen prokazuje zhoršující se trend odcizování se světů dětí a dospělých navzájem. Ti mezi sebou komunikují stále méně (máme tím pochopitelně na mysli přímou komunikaci). Je totiž obrovský rozdíl mezi napsanou esemeskou a pohlazením, objetím, vlídným slovem.
Děti nás potřebují, přitom s námi tráví stále méně času. Obětují jej mobilním telefonům, tabletům, notebookům, počítačovým hrám, televizi. Tato pasivní zábava pouze směřuje k izolaci od přátel, rodiny a společnosti, dokonce bylo prokázáno, že děti, které se baví na různých zájmových kroužcích, nebo které se svými rodiči cestují a pohybují se v přírodě, jsou šťastnější a spokojenější. 

Nejvyhledávanější a nejprestižnější formou bydlení je stále osobní vlastnictví. Odpadají nájemní náklady, ale na druhou stranu se řeší finance na pořízení nemovitosti. Vždy je nutno počítat s tím, že hypotéka je celoživotní závazek (20-30 let), takže je potřeba počítat s tím, že bude nutno vydělávat dostatek peněz na to, aby se postupně splácela.
Nespornou výhodou je to, že se investuje do vlastního a s takovou nemovitostí také tak můžete nakládat, čili nemovitost můžete prodat, nebo pronajmout a to i během splácení hypotéky.

Další variantou jak získat nemovitost do osobního vlastnictví je převod práv k družstevním bytům.  Každé družstvo má odlišné finanční podmínky, v každém případě nájemné jak ho známe, odpadá, další výdaje pak záleží třeba na míře probíhajících rekonstrukcí, míře zateplení apod.  Tyto výdaje (zálohy na opravy domu apod.) se pohybují někde kolem jednoho až dvou tisíc měsíčně.

Pojďme se podívat na porovnání bydlení v pronájmu a v osobním vlastnictví:
1)      Pronájem
+     ušetřené peníze, které by stálo pořízení vlastní nemovitosti, můžete dál investovat
+     žádné starosti s opravami
–          riziko pohybu výšky nájmu, nebo i jeho ukončení
–          Platí se vlastníkovi, nemovitost není vaše
–           
2)      Osobní vlastnictví
       +      hodnota nemovitosti časem roste
       +      možnost upravovat a rekonstruovat dle vlastního uvážení 
–           hypotéka je závazkem na celý život 
–           riziko, že nebudu schopen hypotéku splácet
Je důležité si spočítat, jak vám vyjde případná výška splátky hypotéky k případnému nájemnému v pronájmu. Pokud je splátka jen o pár tisícovek vyšší, má smysl pouvažovat o hypotéce a bydlení v osobním vlastnictví. Záleží i na to, zda jde třeba o mladý pár, který je spolu krátce. Zde by se dalo doporučit společné soužití v podnájmu a teprve po určité době uvažování o celoživotní hypotéce.
Na závěr je nutno říct, že nemovitost svou hodnotu časem nikdy neztratí. Ba navíc později ji pak můžete prodat, nebo darovat svým dětem. To znamená, že další generace už budu bydlet ve svém a platit tak méně.

Technický pokrok je jen pokrok, sám o sobě nic neznamená a vždy záleží na tom, kam jej lidé nasměrují. Jde tedy o to, zda technika slouží člověku, nebo jde-li o opačný modus operandi.
Před čtyřiceti, padesáti lety měl svět podobu ve srovnání s tím dnešním veskrze primitivní. Po technické stránce rozhodně. Nebylo tolik možností technologie využívat tak, že by jejich vrstevníky fascinovaly, a že by s nimi trávili tolik času. Technika zkrátka tehdy vypomáhala při běžných činnostech, většinou pracovních, a volný čas byl lidem přístupný v té přirozenější podobě.  Více kontaktu s přírodou a také s lidmi.

Chvíle volna tehdy dospělí a jejich děti trávili docela jinak, než jak je tomu dnes. Zpravidla rozhodovalo počasí a roční období, tak bylo docela běžné zahrát si fotbálek na plácku za domem, projet se na kole po lesní cestě, nebo číst poutavou knihu, anebo třeba hrát divadlo, či se jen tak sejít na kus řeči u domácích buchet. Televize vysílala jen omezeně na dvou kanálech, rozhlasových stanic bylo poskrovnu, a tak bylo více času na přímý kontakt s blízkými. Porozumění, empatie, něha, laskavost, přátelství -tyto morální vlastnosti vyplouvaly na povrch z hlubin duše rychleji.  Příležitostí sdílet svou lidskost bylo zkrátka mnoho.

Digitalizace je fenoménem, který spěje, kdoví kam

Jedno duchovní moudro, jež koluje po Internetu, se pozastavuje nad tím, co s lidmi provádí sledování televize. Radí nám, abychom se televize zbavili. Abychom vyšli do ulic tak, jak tomu bývalo kdysi, když ještě žádný televizor neexistoval.
Podle nejnovějších průzkumů má v Česku k dispozici svou vlastní televizi ve svém dětském pokoji přibližně každé třetí dítě ve věku od 6 do 9 let. U starších dětí je to zhruba polovina. Je velice pohodlné umístit dětem do pokoje přístroj „umělé zábavy“. Dospělí tím často řeší situace, aby nějakým způsobem své ratolesti zabavili, nemuseli jim věnovat tolik času.

Je to alarmující zjištění, které jen prokazuje zhoršující se trend odcizování se světů dětí a dospělých navzájem. Ti mezi sebou komunikují stále méně (máme tím pochopitelně na mysli přímou komunikaci). Je totiž obrovský rozdíl mezi napsanou esemeskou a pohlazením, objetím, vlídným slovem.
Děti nás potřebují, přitom s námi tráví stále méně času. Obětují jej mobilním telefonům, tabletům, notebookům, počítačovým hrám, televizi. Tato pasivní zábava pouze směřuje k izolaci od přátel, rodiny a společnosti, dokonce bylo prokázáno, že děti, které se baví na různých zájmových kroužcích, nebo které se svými rodiči cestují a pohybují se v přírodě, jsou šťastnější a spokojenější.