Představte si, že spíte a zdá se vám zprvu přímo růžový sen. Jste uprostřed rozlehlé zahrady, široko daleko není nikdo, kdo by vás tu mohl rušit, a vy se tak v naprostém klidu ponoříte do stříbřitých vlnek vašeho bazénu.
Jak je jenom tohle koupáníčko příjemné! Osvěžující, uvolňující, ba i romantické.
Ovšem všechno se jednou omrzí. A tak se nakonec, dříve či později, rozhodnete zase z vody vylézt. Jenže ouha! Nemáte jak.
Okraj bazénu je kluzký, bez jediného záchytného bodu. A vy tak plavete pořád dokola podél plastových stěn a marně hledáte, čeho se zachytit. Nikde nic. Zoufale tedy voláte o pomoc. Jenže jak už zaznělo, jste tu široko daleko sami, nikde není ani živáčka, jenž by vám přispěchal na pomoc.
A vy tak nakonec tonete. A probouzíte se zbroceni potem.
Naštěstí to byl jenom sen.
Sen, který nemá s naší realitou nic společného. A to z toho prostého důvodu, že se už ve chvíli, kdy si našinec nějaký ten bazén pořizuje, automaticky počítá i se schůdky k bazénu. Tedy nedílnou součástí tohoto soukromého nebo klidně i veřejného zařízení.
U nás jsou schůdky k bazénu zkrátka něčím, bez čeho si tento nedokážeme vůbec představit.
Přičemž jsou tyto v zásadě dvou typů.
- Jedny připomínají klasické schodiště, takové, jaké znají i ti, kdo žádný bazén nevlastní, z různých budov. Tyto mívají různý počet různě vysokých a stejně tak i různě širokých stupňů, na své si tu tak přijde každý, ať už má v tomto ohledu jakékoliv tužby či potřeby.
- Ty druhé potom vypadají jako žebřík, mající nerezové od sebe podle potřeby různě vzdálené a různě široké schodnice s protiskluzovou úpravou a navíc i neméně nerezové robustní zábradlí.
Každý si tak může zvolit přesně to, co mu vyhovuje, každý může mít ve svém bazénu přesně takové schůdky, po nichž se mu bude pohodlně sestupovat do vody i z této vycházet. Stačí si správně vybrat a pak už se nikdy nestane to, co se odehrálo v onom v úvodu zmíněném zlém snu.
Protože používání bazénu s takovými schůdky je více než pohodlné a bezpečné. A o to přece jde.
