Virtuální svět je v současnosti dosti rozšířenou alternativou reálného světa. Téměř každý člověk využívá internet, ať už v práci, ve škole nebo doma. Někdy se zdá, že lidé jsou více součástí tohoto druhého světa – virtuálního. A reálný život jim protéká mezi prsty. Tito lidé se stáli závislými a možná o tom ještě ani nevědí.
Závislost na online světě se může zdát v porovnání s jinými ne tak škodlivá, ale opak je pravdou i ona má svá úskalí. Někdy může vyústit až v tragický konec. Jsou známy případy úmrtí při získávání dokonalého selfie nebo jako následek mála lajků. A jak vlastně poznáme člověka, kterého si kyberprostor podmanil?
Jedinec upřednostňuje přítomnost ve virtuálním světě oproti reálnému životu. To znamená, že například opakovaně ruší setkávání se svými přáteli nebo s členy rodiny. S reálnými lidmi je ve styku pouze ve vymezený čas například ve škole nebo v práci, a i tam tráví velkou část dne online. Pokud nemá přístup k internetu, není možné se přihlásit nebo třeba i při dlouhodobějším výpadku elektřiny nastupují abstinenční příznaky. Uživatel začne být nervózní, může pociťovat úzkost, která v krajních případech může vyústit až v depresi. Jeho jednání začne být podrážené, v některých případech až agresivní. Toto je způsobenou nutkavou potřebou stále kontrolovat, zda se na síti neudálo něco nového. Nemocný má tendence stále kontrolovat síť, aby o něco nepřišel a samozřejmě se u něj prodlužuje i doba strávená na síti. V případě, že si svou nemoc dotyčný již uvědomuje, dochází k tzv. relapsům, kdy opakovaně maže svůj učet na sociálních sítích s cílem se uzdravit. Jenže to nakonec nevydrží a účet si opět vytvoří.
Zbavit se tohoto nešvaru je dosti obtížné, jedinec musí mít prostě dostatečně silnou vůli. Pro začátek by si měl stanovit časový limit, který by neměl překračovat.
